„Podle hráčů, co jsme měli k dispozici na utkání, jsme zkusili hrát na tři obránce a musím říct, že to bylo nejspíš nejpovedenější utkání. Dařilo se nám hrát hodně nahoře, a to i přesto, že jsme se střetli asi nejkvalitnějším soupeřem v rámci přípravy, které by se rozhodně neztratilo ani v divizi. Měli výborně nacvičené herní a standardní situace. Po jedné takové jsme inkasovali, kdy musím smeknout, jak standardku Boskovice sehrály a naše hráče postavily pouze do role komparzistů. Následně jsme opět po chybě v komunikaci obdrželi druhý gól. Navzdory dvěma obdrženým brankám se ale kluci zvedli a vzápětí se nám podařilo srovnat. Pak ale opět přišla chyba v koncovce, kdy jsme měli dát na 3:2 z našeho pohledu po brejkové situaci. To se nestalo a z následného brejku soupeře jsme vzápětí inkasovali. A za minutu to bylo 4:2 pro Boskovice.‘‘
„Druhý poločas jsme se vrátili ke hře na 4 obránce. Padly ještě dvě branky, jedna na každé straně a hrálo se nahoru dolů. Kdyby to ve finále skončilo 6:6 nikdo by se nemohl divit. Ale s hrou a pojetím zápasu jsem byl velice spokojený. Jediné, co bych zmínil je občasná nevyrovnanost jednotlivců, kdy své výkony často nejsou schopni zopakovat a jsou nekonzistentní a pak určitá měkkost našich hráčů, kdy nejsou kolikrát schopní dát soupeřům najevo, kdo je na hřišti pánem. Tady bych, ač to nedělám často, vypíchnul výkony Jakuba Ondrouška, který nastavuje laťku v týmu velice vysoko a pokud, se ostatním podaří se k němu dorovnat, o budoucnost v divizi strach nemám.‘‘
Formát pro tisk